Napálím to hezky zostra – FALCONER natočili nejen výtečné heavy metalové album, ale navíc album originální. Pokud vám to po převažující průtrží žluklých odvarů a velkohubých vykradaček zní jako oxymóron, vůbec se tomu nedivím. Nic to ale nemění na faktu, že Chapters From A Vale Forlorn prezentuje Sokolníky coby svéráznou a svébytnou smečku, která nehodlá opakovaně provádět exhumaci historických milníků Železné pany a Jidášského kněze...

Tohle švédské trio jsem měl v hledáčku od chvíle, kdy jsem zjistil, že jejich kytarista a skladatel se jmenuje Stefan Weinerhall. Znalci žánru, který se ukotvil pod názvem viking metal si dozajista vzpomenou na výborné seskupení MITHOTYN, jehož byl Weinerhall kreativním duchem. Jeho výrazný rukopis, prodchnutý všemi možnými folklórními motivy a příjemně exotickou „pohanskou“ vůní, naštěstí po zániku MITHOTYN nevysublimoval, ale zcela bez potíží se vtělil do podoby těžce kovové. Koneckonců, u Weinerhalla žádná velká novinka. Podle očekávání převzal kučeravý seveřan skladatelské opratě i na druhém počinu FALCONER a nutno přiznat, že se mu stále skvěle daří. Materiál na albu je velice pestrý, kostra je vykována z toho nejpoctivějšího heavy metalu, ale způsob, jakým se Sokolníci mistrně vyhnuli přehršli hrozícího klišé, je vskutku mistrný.

Snad s výjimkou poslední chytlavé rockárny Busted To The Floor, na které si mimochodem zahostoval i Andy LaRocque, se každá ze skladeb dá směle označit za folk metal. Nechybí tradiční proprietky jako přechody z elektrického chrámu do křehčího středověkého muzicírování, ve kterém se ke slovu dostane flétna či viola. Jenže zatímco u některých seskupení se tyhle „útěky do minula“ odehrávají v křečovitém duchu, FALCONER pevně drží svou vlnu. Většina Weinerhallových riffů má totiž výrazný melodický cejch, který nás vrací do časů rytířstva všeho druhu, jak trefně naťukl Vtípek v recenzi na minulý počin. Tenhle feeling vrcholí v jediném tradicionálu – v ponuré švédské baladě We Sold Our Homesteads (text je vkusně přeložený do jazyka anglického).
Nejedná se však pouze o záležitost kytary, zdatného sekundanta nalezl Weinerhall v osobě zpěváka Mathiase Blada. Ten totiž téměř neslevuje z civilní barvy svého hlasu a neustále udivuje jeho zvučností a nenuceností. Prostě a jednoduše talent. Ty výšky tam má, aniž se musí škrtit v okulí a stavět na špičky. Jeho vokální linky mají stejně připohanštělou chuť, jako Stefanovy riffy. Materiál se tak bez začervenání může valit ve středním tempu a klidně zapomenout na veškerou rytmickou a instrumentální ekvilibristiku, která tak často a maskuje těžký suchopár.

Jediná rezerva alba podle tkví právě v metalovosti, neboť folkloristická žilka Kapitol je dostatečně dotažená. Trochu nevýrazně působí rytmická sekce, které by určitě slušel regulérní basák (Stefan obstarává veškeré struny) a ne tak plochá a předvídatelná hra Karstena Larssona. Poté bychom měli na scéně neskutečného predátora, před kterým by se všechny kopírky musely zdekovat. Takhle máme na scéně báječnou kapelu, která vytváří originální směsici folku a heavy metalu, která navíc zpívá o něčem jiném, než o na (nebo vy?) maštěných muskulátorech a metalovém bratrství. A už to je víc, než v co jsem doufal....